První světová válka zasáhla do života obce stejně jako celé země velmi tvrdě. V průběhu let 1914 až 1918 bylo povoláno do zbraně a  odvedeno 145 mužů. Z tohoto počtu jich 22 padlo na frontě, nebo zemřelo na následky utrpěných zranění v lazaretech a nemocnicích. Nezvěstných bylo pět. Zraněno bylo 24, z nich jeden přišel o nohu. V zajetí bylo 22 mužů. Do legií vstoupilo 6, dva v Rusku a čtyři v Itálii. Roku 1926 byl obětem války odhalen pomník. V průběhu druhé světové války zahynul jeden občan naší obce.

Po skončení druhé světové války nastala v obci velká úleva a občané získali opět víru v budoucnost. Začala se obnovovat demokracie na principech první republiky. I zde muselo dojít k vyrovnání se s útrapy války. Nechme proto promluvit ještě tehdejšího kronikáře, co napsal o situaci po válce.

V roce 1940 byly v květnu sňaty s věže našeho kostelíka dva zvony a odvlečeny. Jeden z nich, historický zvon z XV. století byl ušetřen i v první válce světové. Byl nalezen v Praze na přístavišti a navrácen obci zpět. Umíráček, darovaný manželi Rýdlovými, byl zavezen do Hamburku, kde se nakupily zvony a sochy z celé Evropy a zmizel beze stopy. Návrat zvonu a první hlas jeho kovového srdce byl uvítán při slavnosti, konané dne 26. srpna 1945. Slavnostní kázání měl pan kanovník Finda z Hradce Králové. Ať slavně vyzvání všem lidem dobré vůle náš zvon a hlásá mír zuboženému lidstvu!

Za okupace nařídili Němci odstraniti z památníku sochu legionáře. Když se s prací otálelo, přišel jednoho dne večer v r. 1941 rozkaz, sochu ihned sejmouti a zničiti. Nedalo se proti tomu bez nebezpečí života protestovati. Ač se pěsti svíraly, ač lidé slzeli, legionář musel zmizet. Ale zničen nebyl. Muži jej naložili a zavezli do školní zahrady. Za sklepem jej řídící učitel s dětmi ukryl a zarovnal kamením a obložil vyřaděnými dlaždicemi. Po převratu a revoluci byl opět vyrušen ze svého klidu a slavně z úkrytu vyzvednut. V revoluční době a brzo po ní nebylo pracovních sil, aby mohl býti památník renovován. Teprve v červu r. 1946 byla práce zadána panu Holancovi, sochaři v Opočně. Ten sochu očistil a opravil a umístil na původní místo. Památník byl opatřen novou žulovou deskou s 27 jmény padlých, zemřelých a nezvěstných z první světové války. K nim přibylo i jméno Jaroslav Daška, umučeného ve druhé světové válce.

Jaroslav Dašek, občan Královy Lhoty, se narodil dne 12.10. 1924. Chodil do školy v Králově Lhotě v letech 1930 - 1935, do měšťanské školy v Českém Meziříčí další léta. Rád vyprávěl o cestách otce, který jako legionář byl dlouho v Rusku a přes Ameriku se vrátil do vlasti. Chlapci nebyl lhostejný těžký osud rodné země. V lednu 1941 pojal myšlenku uniknouti z protektorátního žaláře do zahraničí. Na podvozku vlaku ujel do Bratislavy. Ale na mostě byl v Petržalce při přechodu chycen, zavřen v Hodoníně a v Brně na Špilberku (celkem 4 týdny).Snad jen mládí ho zachránilo před kulkou, ale týrání zkusil při výsleších dost. Po propuštění se učil v  Černilově strojní zámečnictví. Na podzim 1942 byl totálně nasazen na práci v Drážďanech a po čtyřech měsících přidělen do Junkersovy továrny na letadla ve Dvoře Králové nad Labem. Po roce práce byl přeložen krátce do Králové Hradce a odtud do Náchoda. Dne 6.prosince 1944 byl zatčen pro sabotáž, uvězněn v  Hradci Králové a 1.února 1945 byl převezen do Terezína na malou pevnost. Onemocněl úplavicí. Po částečném uzdravení byl 10.dubna 1945 odtransportován do některého koncentráku v Bavorech. Z cesty poslal ještě lístek, že je obviněn ze sabotáže a ilegální činnosti a že musel podepsat zadržovací vazbu do konce války. Odtud mizí po něm veškerá stopa. Pochody smrti, jak se transportům do koncentračních táborů říkalo, jsou smutnou obžalobou těch, kdož je inscenovali. Zesláblé vězně hnali bez potravy desítky kilometrů a  vyčerpané bez milosrdenství stříleli. Obyvatelé německých krajů se k nim chovali neméně krutě. Tak se stalo, že cíle došel zlomek vězňů a cesta byla poseta hromadnými hroby těch, kdo ji museli podstoupiti. Na takovém transportu zahynul i Jaroslav Dašek. Chtěl pomoci svými slabými silami zotročené vlasti a padl. Čest jeho památce.